Omlouvám se opět za částečnou neaktivitu. Musím si více rozvržit svůj napěchovaný čas.
Díky za pochopení, Joina :)

3/3 Cesta do Anglie - poslední příběh

17. prosince 2016 v 19:56 | Joina |  Moje kniha a příběhy


3. Veškerá pravda


Na louce u zakázaného lesa: Ležela jsem asi v bezvědomí, nic jsem nevnímala. Vlk na mě stále dorážel a zkoušel mě škrábat až do masa. Vítr to dělal napínavější!
"Aqua Erupto," někdo vyslovil kouzlo a vlka odmrštil proud vody. "Ventuson," opět postava vyslovila a vítr se kolem nás uklidnil a odsunul se jinam. Postava si všimla mě. Nevěděla, kdo tam leží, ale uviděla asi zraněného člověka, proto šel za ní. Postava byl a Scabior Snatcher, ale proč ten byl zrovna venku? To věděl jenom on. Stále, nevěděl kdo tam leží, byla jsem obličejem k zemi a viděl jenom záda, shýbl se ke mně, otočil si mě a zkusil tep. Bylo to v pohodě. Ale nevěděl, co se mnou. Byla jsem špinavá a od krve, dal pryč vlasy z obličeje a uviděl povědomou tvář, jen nevěděl, kam ji zařadit. Nedaleko byl potok a tak mě odnesl v náruči tam, nechtěl se mnou chodit do školy, aby nevypukla zase nějaká panika, že se něco děje. Opřel mě o velký balvan, namočil nějaký utržený hadr a zkoušel mi čistit rány. Přičaroval obvazy a obvazoval mi hlavu, nohy i ruce. Pohyby, které dělal se mnou, mě začaly probouzet a já nevěděla, co se děje.
"Kde to jsem? Kdo jste vy? Co se se mnou děje? Jau, moje hlava..." a trochu jsem zase povolila.
Jen co jsem se trochu rozkoukala, Scabior mi řekl, co se asi stalo. Já se na něj zadívala a uviděla jsem ho.
"Áá, v-vy jste Scabbior," jsem drkotavě vypištěla a zkoušela se od něj odsunout.
V tom si už i on vzpomněl, kdo jsem a kde jsme se potkali.
"Počkat, my se známe. Ty jsi ta, kterou jsem vždy tahal z těch průšvihů a taky ta, která se vydávala za neteř Lupina, povíš mi k tomu něco?"
Já silně polkla a popřemýšlela nad tím, jak na to přišel. "Nemám žádný důvod vám to vysvětlovat. A Lupin je hodný profesor, tak se mu nesnažte nějak ublížit," a trochu jsem se rozčílila.
Scabi viděl, že to se mnou asi nepůjde a nechtěl na mě tlačit, když jsem zraněná. "Víš co, odvedu tě zpět do školy a najdeme Lupina a třeba ten bude mít nějakou lepší výpověď," pomohl mi vstát a šli jsme.
Celou cestu jsem musela přemýšlet nad Scabim. Jak to všechno ví a proč to řeší, je to nějaký prohřešek? Nikomu to nevadí. Vcházíme do školy a hledáme Lupina. Přicházíme ke konci chodby a váháme, kam teď. V momentu jsme uslyšeli nějaké hlasy a naštěstí z jiné strany se vynořil Lupin se Severusem, hned jsem na ně hejkla. Oba si nás všimli a přiběhli k nám.
"Ale, profesore Lupine, to se mě tak bojíte, že jste si vzal někoho na pomoc?" žvanil Snatcher.
Vmísil se do toho Severus. "Co vám jako je, co jste to udělal Lupinovi?! Vraťte tu kletbu, nebo si mě nepřejte!"
Kletbu? O jaké kletbě to Severus mluví, říkala jsem si v duchu a poslouchala dál.
"Vrátit se bohužel nedá. Ale tak už mi sakra řekněte, co se to tu děje, co vy tři máte společného? Nemyslete si, že jsem si toho minulý rok nevšiml. To si profesor se žákem může tykat? A ty, ty ses vydávala za jeho neteř a stejně jsi mu vykala. Jak to? Řekne mi tu někdo pravdu, nebo mám přitvrdit?" rozčiloval se Snatcher.
"Uklidněte se prosím. Nemáte žádné právo tohle vědět, to je naše věc," vyjel na Snatchera Lupin.
"Upokojte se, Lupine, jen ať se tady Marťa dozví, co s vámi tenhle sičák provedl," kázal Severus
Já moc nechápala a naznačila jsem gestem, ať mi někdo vysvětlí, o co se jedná.
"Nevím, co to je za smysl, posílat na někoho kletbu. Martino, tento profesor seslal tady na Lupina kletbu a je z něj vlkodlak a kletba se nedá zrušit," vykřičel do světa Snape.
Se mnou to škublo. Jak to? Proč? Lupin a vlkodlakem? Teď mi to došlo. Vše, co se tu za ty skoro tři roky událo; jako kdyby filmové verze naznačovaly, co by se mělo stát ve skutečnosti, nebo co. "Jak to? Já vám pane Snatchere věřila a myslela, že se mýlím v tom, že minulý rok profesoři ztratili paměť vaší vinou a vy jste mě přesvědčil, že jste milý a hodný pán, který pomáhá lidem, tak proč tohle?" rozčílila jsem se.
Severus si mě přitáhl: "Ale pšt, tak silně a nahlas ne."
"Bude vám, pane Snatchere, stačit tahle verze? Ona je velmi zvláštní dívka, bystrá a inteligentní. Jednou se dostala do téhle části našeho kouzelnického kraje, nevěděla kde je a Lupin si jí vzal na opatrování a aby se nikdo nevyptával, kdo to je, tak si vymyslel, že je jeho neteř, že?" a my tak nesměle pokývli.
Snatcher byl zmatený, čekal něco hrošího a hodně se zahambil, když si uvědomil, co udělal Lupinovi a teď to vrátit ani nemůže.
"Ehm, Lupine, já nevím, co říct. Já jsem nad tím pořád přemýšlel. Totiž, než jsem přišel sem do školy, já jsem si důkladně prověřil všechny složky všech profesorů v tajnosti a tohle mi prostě nesedělo, tak jsem myslel, že se děje něco horšího a jste s někým spolčený. Já se vám za to všechno velmi omlouvám...," znuděně říkal Snatcher.
"Omlouváte se za to všechno? Co teď s tím mám jako dělat, jednou jsem se proměnil a byla to hrůza, nic si nepamatuji. Vůbec nevím, co jsem dělal, a vám to přijde v pohodě?" vyjel na něj Lupin.
"Ale klid, Johne, mám nápad. Pojďte za mnou."
Snape je zavedl do knihovny, kde našel Luventiho knihu, a opět ho přišel pozdravit a zeptat se na radu, když se z člověka stane vlkodlak.
"Oh, Snape, jsem rád, že vás opět vidím, ale co jste mi to položil za otázku. Je zajímavá a myslím, že si vzpomínám, že se mi u nás ve škole stalo asi něco podobného. Ale vlkodlak z něj zůstane už napořád, bohužel. Dá se však zmírnit bolest a zkrátit proměna, když dotyčný bude pravidelně užívat šťávu z pomeranče a jedné malé mrkve smíchanou s pepřem. Více vám asi nepomohu," dopověděl Armando a pomalu šel zase dělat jinou svoji práci. Všichni čtyři jsme byli u toho, co nám Armando pověděl, a nedalo se s tím nic dělat. Lupin se s tím bude muset smířit, ovšem Scabior se cítil strašně. Po půl hodince jsme se rozdělili a já zbyla se Severusem. Stáli jsme v jeho kabinetu a já se k němu přitiskla a objala ho. On mě taky.
"Ach jo, co se to stalo? To se stát nemělo. A to vše jenom kvůli mě. Já opravdu nechtěla. Severusi, že se tu už nic nestane?" nešťastně jsem sem mu svěřovala.
"Doufejme, že ne. Měl jsem Lupina se Snatchrem více hlídat, ale mě nic z toho nenapadlo. Pojď sem," a ještě silněji mě objal.
Povolil a trošku mě odsunul a posunul mě k pohovce. Posunul mi jedno ramínko z šatů níž. Zadíval se na mě. Pohladil mě po pažích. A silněji mě na pohovku posadil a shýbl se ke mně. Klekl si na pohovku a díval se na mě, něžně pohladil mé tváře. Přiblížil se ke mě a dal mi pusu a levačkou mi lehce zajel do vlasů. Já jsem cítila tu je vůni a nechtěla jsem ho opustit. Ale snad mě zase Severus dovede za pár dní domů. Ale on je tak něžný. Myslím, že by se jemu žádný chlap jeho pozorností a tím, jak je milý a starostlivý, nevyrovnal.

KONEC

Tak přátelé a tohle je zatím mého příbehu konec. Ještě nevím, jak to bude. Nechci opustit hlavní hrdiny, když jsem se do tohoto příběhu tak vžila, ale poslední dobou mám moc práce, že na psaní není moc čas...
Snad jste byli aspoň trošku s tímhle příběhem spokojení. :)


 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Zaujal tě můj příběh, který jsem tu zveřejňovala, posledních pár let? Jménem Cesta do Anglie?

Ano zaujal mě
Něco mě v něm zaujalo více, něco méně
Moc mě to nenadchlo. Takže ne

Komentáře

1 Wek Wek | Web | 20. prosince 2016 v 22:31 | Reagovat

Byl to strašně moc super příběh :) Díky němu jsem se dostala blíž zase k HP a stala jsem se pravou Potterhead :D

2 Joina Joina | Web | 22. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

[1]: To je velmi pozitivní zpráva, ráda to slyším :)  To bylo psané z mojí strany čtenáře a diváku :)

3 Anett Anett | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 10:45 | Reagovat

Sice jsem si přečetla jen poslední třetinu z příběhu, ale jsem mile překvapená. Krásně píšeš. Při větě: ,,Přiblížil se ke mě a dal mi pusu a levačkou mi lehce zajel do vlasů."..jsem se prostě musela začít usmívat. :D :)

4 Mart1ina Mart1ina | E-mail | Web | 29. prosince 2016 v 16:25 | Reagovat

Moc fajn příběh! :)

5 Jarda Jarda | 3. ledna 2017 v 0:30 | Reagovat

příběh byl napsán zajímavě a poutavě :-) vystupuješ zde jako hlavní hrdinka, což nezapře fakt, že miluješ příběhy H.P. :-) i když H.P. nijak zvlášť nemiluji tak mi byli připomenuty nejenom jednotlivé postavy, ale i hrad v Bradavicích, včetně jeho interiéru ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama





:první blog :Moje ikonka :)