Omlouvám se opět za částečnou neaktivitu. Musím si více rozvržit svůj napěchovaný čas.
Díky za pochopení, Joina :)

TT: Bát se, je lidské...

26. ledna 2018 v 18:23 | Joina
... ale jenom těch věcí, které připadají reálné.

Někdo má pro strach uděláno a nezatěžuje se tím. Jiný se s ním pere celou věčnost. Já mám strachů hodně, ale povídat vám o nich nebudu. Aby to věděla skoro celá naše republika, to se chlubit nemusím.
Podle mě by se tím člověk neměl rozptylovat, poslouchat lidské zoufalé kňourání, které nás vystraší.
Nemyslet prostě na nic, co v nás vzbuzuje ten strach. Nesmíme si ho do sebe vsugerovávat, jinak se ho jde těžko zbavit. Právě zrovna s jedním strachem jsem se prala dva roky zpátky vždy v lednu a únoru.

Povím vám tedy jeden příběh, který začal v mých asi čtyřech letech. Chodila jsem do školky. Bylo 5.12., den kdy chodí svatý Mikuláš za doprovodu anděla a čerta. Bohužel už si nepamatuji, jestli jsem měla nějakou tu čest s čertem ještě než jsem začala chodit do školky.
Ve školce jsme se seřadili vedle sebe jako četa vojáků, i když plukovník by z nás neměl radost, protože půlka z nás se klepala strachem a já byla mezi nimi. Vyděsilo nás už to, když jsme za dveřmi slyšeli řetězy, cinkání zvonečků a hlasy. Pak to přišlo, nepřeslechnutelné bušení na dveře a dveře, které se otevřely.
Vždy jsem byla hodná holka, nikomu bych nic špatného nepřála, ani neublížila. Možná jednou za čas jsem malinkou lumpačinu udělala. Byli jsme všichni malí a neměli tolik rozumu. Ale když jsem viděla jak si čert sebral do pytle jednoho kluka, dost mě to sebralo a bála jsem se, že v knize hříchů budu i já. Teď vím, že to byla jenom sranda, ale pro mě blbá, na takové věci moc nejsem a tenkrát jsme měli ještě jinou, bujnější fantazii.
Bohužel, asi o rok či dva déle, bylo opět Mikuláše. Nemilé bylo to, že se mi v tu dobu udělal zubní kámen a měla jsem problém ho odstranit. Zubaře v lásce nemám od mala, tak jsem si postavila hlavu, že nikam nechci a nepůjdu. Co se setmělo, měli jsme o tom další debatu. V dálce jsem uslyšela řinčení řetězů. V tom mi taťka řekl.
"Jestli si nenecháš oškrabat ten zubní kámen, zavolám na tebe ty čerty co jdou právě naší ulicí."
Opět jsem odporovala. V tom taťka otevřel okno, vystrčil z něj hlavu a zkusil pomalu křičet.
Zpozorněla jsem a začala jsem prosit ať nikoho nevolá. Zkusila jsem to tenkrát vydržet, ale ten pocit byl strašný.

A jak jsem psala minulý měsíc, čerty dodnes nemám v lásce. Ani ty, co nenosí hrůzostrašné masky. Prostě mi přijdou divní, nahání mi hrůzu a divný pocit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. ledna 2018 v 20:11 | Reagovat

S čerty nejsou žerty.

2 Eliss Eliss | Web | 26. ledna 2018 v 20:31 | Reagovat

Já tento svátek nemusím. Chápu, že některé děti mohou mít z čertů trauma, nic se nemá přehánět...

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 22:25 | Reagovat

On nejen případ s těmi čerty, ale ani pohádky nejsou příliš vlídné k dětem, přestože mají být pro děti. Ty, které známe my letití, se stejně hemžily násilím (s asi dobrým koncem). Co ale ty dnešní? Křičící zvukem i obrazem, ilustrace bláznivé - jaké mají vyrůstat děti a do jakého předpokládaného světa? Malé děti se bojí i obřích maskotů a obřích hraček...

4 pavel pavel | Web | 27. ledna 2018 v 13:44 | Reagovat

Někteří lidí vypadají jako andělé, ale přesto mají čertovskou náturu... a s těmi čerty to může být naopak. :)

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. ledna 2018 v 20:16 | Reagovat

Na školce se u učitelky oblekly za Mikuláše a čerta rozdali darky a pak si sundaly masky abychom jasně věděli že jsou to ony....Mnohem pozdeji jsem se dověděl, že i takto za to dostali od nadřízených orgánů pěkný "sprdunk"...

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. ledna 2018 v 20:30 | Reagovat

Já jsem byl jako dítě k existenci skutečných čertů nedůvěřivý, protože čerti nebyli popsáni v mé bibli tehdejší doby - knize Naše ZOO. Co tam nebylo vyfocené, to  v mých očích neexistovalo a tušil jsem v tom nějakou čertovinu :-).

7 Jarda Jarda | 29. ledna 2018 v 2:57 | Reagovat

Směle mohu říci, že jsem nikdy ve svém životě nikoho a ničeho nebál!🙂Jistě, v životě každého člověka čas od času nastane situace, s kterou nic nesvede, i kdyby se snažil sebevíc, ale ...☹️

8 Elis Elis | Web | 29. ledna 2018 v 17:55 | Reagovat

Já když jsem byla malá, tak jsem se čertů bála ohromně!
Teď mám strach, ale kvůli horrorům, které mám sice ráda, ale jít po tmě na záchod? To je pro mě docela zajímavá cesta :DD

9 sugr sugr | E-mail | Web | 29. ledna 2018 v 18:10 | Reagovat

Nejhorší je bát se smrti, nebo když máš kolem sebe lidi, kteří už jen na smrt čekají.:-( Lidský život není nekonečný.

10 Joina Joina | Web | 29. ledna 2018 v 19:12 | Reagovat

[9]: Tuhle větu jsem prosím nemusila číst. A jak jsem psala strachů je moc a já jich mám taky hodně a některé strachy bych nejradši ani snikým neřešila.

11 sugr sugr | E-mail | 29. ledna 2018 v 19:15 | Reagovat

[9]: Omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotkla, vycházím pouze z reality života, kdy starým dětem zestárnou rodiče a síl jim nezbývá, tak promiň...

12 Lola-J Lola-J | Web | 31. ledna 2018 v 18:14 | Reagovat

Strach obecně mi přijde, že není příliš dobrý. Na druhou stranu dokáže z lidí udělat trochu obezřetnější osoby...

13 Adel Adel | Web | 31. ledna 2018 v 18:52 | Reagovat

Tak ja konkrétně z čertů nikdy strach neměla - asi to je i tím, že k nám domů když jsme byli malé DÍKÝBOHU nikdy nechodili :D

14 Iris Iris | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 19:18 | Reagovat

Když čert vypadá normálně, tak se nebojím :D

15 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 22:20 | Reagovat

Zase se říká, že si děti aspoň zvyknou na nějaký stres, ale myslím, že vše má své meze. Taky si myslím, že je lepší se strachama nezabývat a nedat jim tu možnost, aby jim člověk podlehl :)

16 Fredy Kruger Fredy Kruger | 1. února 2018 v 18:26 | Reagovat

Řekl  strýc :  " Bát se, jest lidské !
když po tmě jdeš kluku, - si pískej !
... či zpívej si  !  wole... ty  zatrolený !! "

Džonn Beytschek jde !
... pysky vyšpuleny...
přemýšlí :  " Mám se dát  do hvízdání ?
... či... lépe je, dáti se do zpívání ?

V tom došlo k hochovu  zfackování !!!

" Kdo fackoval mne ?
... nemám potuchy !!"

" Podruhé klacek vem do ruky !!"
... radí mu dědek : " A nevěř už strýci !
Podívej, jakou mám sukovici !"

Chlapec  dbaje  na dědkovy rady,
klacek jde uříznout do zahrady !

17 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. února 2018 v 10:12 | Reagovat

Já takové otřesné zkušenosti s čerty nemám. Doma o Mikuláši jsme nikdy takové představení nedělali a ve škole a ve školce to bylo pojato hodně lehce, asi tak, že si na to vlastně vůbec nepamatuju takže mi to asi trauma nezpůsobilo.
Jako nějaké to vzrušení a legrace má být, aby ty dnešní děti nebyly jako z cukru, ale trápit je? To ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama





:první blog :Moje ikonka :)