CdA pokračuje 1/7

5. října 2018 v 18:25 | Joina |  Moje kniha a příběhy
Zdravím čtenáři

Je to skoro k nevíře. Po dvou letech jsem napsala více-dílný příběh z kouzelnického světa v Bradavicích. Věřte mi, že zkouším napsat maximálně dech-beroucí a chytlavý příběh, i když se musím přiznat, že prozatím nedokáži v příběhu tak dobře vyjádřit své momentální pocity a přání!

Pokud vás láká si přečíst Bradavický příběh tak se rozhodně neostýchejte a šup do toho! Je možné, že vám mé vyprávění přijde jako šité horkou jehlou. Třeba, že chybí více detailního vykreslení ostatních postav, které v příběhu vystupují apod. Je třeba míti na paměti, že především píší o hlavní hrdince a její blízkých postvách, proto detailně nevyprávím o některých dle mého názoru nepodstatných dějích v Bradavickém světě.

Nový příběh jemně navazuje na tento díl. Hlavní trojice hrdinů zůstává nadále stejná.
Budu doufat a věřit, že vás další vyprávění o Bradavicích zaujme a pobaví. Odhodlala jsem se a dala jsem tam více romantiky než v předchozích dílech, ale i nějaké to napětí tam na vás čeká.
Uveřejnění příběhu: 1x týdně!


1. LUPIN TERČEM

"Tres polymath pèl avi, culleres de fang, felins cinkl gotes de sang, una mica de pastanaga ratllada i bàlsam de llimona deixa," se rozléhalo Bradavickou školou, z jedné chodby, která vedla z hlavního sálu směr k noclehárně.
"Tres polymath pèl avi, culleres de fang, felins... Pssst, šeptejte a nekřičte tak prosím. Chcete, aby nás odhalili.?"
Tři záhadné postavy v kápi se mezi sebou začaly dohadovat.
Byla to dlouhá noc. Lupinovi se klížily oči, byl celý unavený, ale musel to dorýsovat. Musel mít ten obrázek hotový. Velmi ho uspokojovala tvorba vlastní rukou, a když je za to pochválen. Hlavně od svých studentů a nejvíce od Marti. Pro tu by i přečaroval celý svět. Jen kdyby to uměl. Zbývala mu dodělat poslední část, když v tom uslyšel na chodbě nějaký nenadálý rámus. Jeho intuice mu radila, dodělej to a potom si jdi lehnout, ale jeho zvědavost byla silnější a vyšel na chodbu. Na levé straně za rohem zahlédl jasné světlo, jako kdyby na konci chodby hořelo. Popravdě tam nemělo co hořet, neboť všude byly holé stěny a kamenná podlaha. Vydal se tím směrem. Z konce chodby vyšla zahalená postava, která působila tajemně. Ty jsi nás vyrušil? Budeš za to pykat! Postava si to namířila rovnou k němu. V tom Lupina popadl v duši amok, a svědomí mu bušilo do hlavy. "Uteč Johne Remusi nebo bude pozdě! Prosím uteč!" Věděl, že nemá šanci uniknout. Rukou si pomalu sáhl do zadní kapsy od kalhot, kde měl hůlku a čekal na vhodnou dobu.
Kdo to je? Co je to za člověka, nikoho podobného jsem tu ještě neviděl. Co mu to tam tak matně svítí stříbrně na krku. Opakoval si pořád v duchu, takže si ani nevšiml, že tajemná osoba na něj vytáhla hůlku a...
"... Mdloby na tebe," už jenom stihl Lupin zaregistrovat jeho hlas a protivník ho odmrštil dozadu, kde silou narazil do dvou stříbrných brnění, které stály nedaleko jeho kabinetu.
V dálce byl slyšet dívčí křik a klakson na poplach.
"Probuď se, R. J.. Lupine probuď se!" jeho podvědomí ho zkoušelo probudit, ale marně. On, ale nic, ani nikoho nevnímal.
Blíží se podvečer, a dokonce přihnal silný vítr, který popoháněl skoro do černa zbarvené mraky. Ty pomalu začaly zakrývat pěkný západ slunce. Již tahle kombinace dělala tenhle moment ještě hezčím západem slunce, na který by se s radostí podíval každý zamilovaný pár.
Na Lupina pomalu dopadaly květy z okolních vysázených stromů. Vánek mu mírně čechral vlasy a začal to vnímat. Jako by stále bezbranně ležel, očima hleděl na šikmý svět a dumal, proč je venku. Co se to se mnou stalo, ach ta hlava mě bolí!? Měl jsem zůstat zalezlý v kabinetu! Proč jsem venku?
S bolestí zad i hlavy vstal a porozhlédl se kolem. Kde to vůbec je? Takové neznámé městečko plné zeleně, ale když se podíval mírně doprava, jeho část vypadala jako okraj Grimmauldova náměstí, které navštívil před třemi lety.
Bloudil uličkami, znenadání se mu do cesty připletla nějaká dívka, která nesla štos opotřebených časopisů. První člověk, kterého potkal a tak se neváhal zeptat, kde to vlastně je. Mladá dívka si ho nevšímala. Spíše jí upoutal nějaký létající míček s křidélky, který jí provokoval. Zakopla o obrubník a časopisy rozházela po zemi. Lupin jí ihned přispěchal na pomoc a pomohl jí sebrat všechny časopisy. Viděl, že špatně manipuluje s levou nohou a tak se chtěl na ní podívat. Položil si na její rameno ruku a už chtěl něco říci, když v tom v sobě ucítil prapodivný pocit. Ruka se mu začala třást, že si ji okamžitě musel dát pryč. Dívka se k němu otočila a mírně se na něho mile pousmála. Tož ještě holčina nevěděla, na koho se vůbec usmála. Když se oba na sebe podívali, trošku se zarazili. Ta dívka jsem totiž byla já, Marťa.
"Marťo? Co tady děláš? Kde ses tu vzala?"
Pousmála jsem se. "Jé, dobrý večer pane Lupine! Co vás sem přivádí? Já tady pracuji a zrovna jdu do svého malého bytu."
Když jsme vstali ze země, zjistila jsem, že nemůžu moc chodit a sotva jsem se mohla belhat. Lupin mi nabídl své rámě a nabídl mi, že mě doprovodí do mého bytu. Už dávno všude byla černočerná tma. Jen jsme překročili práh mého bytu, zastavila jsem se. Otočila jsem se k Johnovi, opatrně se k němu naklonila a políbila ho jeho tvář a zašeptala. "Děkuji za doprovod."
"Z jakého důvodu jsem si jí zasloužil?" zaskočeně se zeptal.
Posadila jsem se na postel a opřela se o polštáře. "Vy přece po tom toužíte, abyste mě měl jen pro sebe. Teď tu jsem. Sněte o tom, po čem toužíte."
Lupin byl trošku zmatený, neboť jsem v životě nikdy nic podobného neřekla, ba ani neudělala.
"Počkej! Teď mi budeš muset něco vysvětlit. Řekni mi proč!?" Lupin si ke mně přisedl a položil mi ruku na kolínko. Zarazil se, oba dva jsme se na sebe zadívali. Byla jsem mírně vystrašená, jako kdybych nevěděla, co mě čeká. Měl 100 chutí mě zlíbat, ale váhal. Mávnutím levou rukou zhasl světlo a lusknutím prstu zapálil svíčky.
Položil mě na postel. Naklonil se ke mě a něžně mě políbil. Polibek byl tak sladký jako čerstvě utržená červená jahůdka. Přitiskl se ke mě a pohladil po tvářičce.
"Lupine? Já mám strach… hmm..strach, že se něco stane, mám takový divný pocit," zašeptala jsem mu do ucha.
"Ale Martí, ničeho se neboj, já tě ochráním. Patřím k těm kouzelníkům, co magii umí velmi dobře ovládat, tak pšššt." Přiložil mi ukazováček na mé jemné rty a položil si hlavu na mou hruď.
Chvilku poté, mě zvedl z postele, chytil za ruku a přivedl k oknu. Hleděli jsme směrem ven, kde byla vidět jenom světla pouličních lamp i nejasné odrazy v řece. Objal mě svými rukama.
"Víš, že jsem si tuto chvíli "sami pro sebe" přál s Tebou vždy zažít, abych tě měl při sobě a neslyšel od Severuse, že tě opět obtěžuji. V první řadě, se musíme dostat z tohohle podivného místa."
Lupin mluvil a mluvil, že si ani nevšiml, že jsem skoro průhledná. Průhledná jako duch nebo kdybych nebyla skutečná. Potom to zpozoroval.
"Marťo? Marťo?! Co se to s Tebou děje, jsi průhledná," zvolal překvapeně. Já, jsem již bohužel nestačila odpovědět, a vypařila se.
V tom momentu zhasly svíčky a nastala černá tma.

Prozatím přeji pěkný večer :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Zaujal tě můj příběh, který jsem tu zveřejňovala, posledních pár let? Jménem Cesta do Anglie?

Ano zaujal mě
Něco mě v něm zaujalo více, něco méně
Moc mě to nenadchlo. Takže ne

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. října 2018 v 19:18 | Reagovat

Prima.

2 Jarda Jarda | 5. října 2018 v 20:15 | Reagovat

Bradavický příběh se mi Joino líbí, oslovil mě!👍😇👍✌️🧙‍♀️🧙‍♂️🧛‍♀️🧛‍♂️🧟‍♀️🧟‍♂️🧝‍♀️🧝‍♂️🧜‍♀️🧜‍♂️🧞‍♀️🧞‍♂️🧚‍♀️🧚‍♂️

3 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 6. října 2018 v 13:26 | Reagovat

Skvělé, příběh mě zaujal, takže už se těším na další díl. :-)

4 Joina Joina | Web | 7. října 2018 v 12:06 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Děkuji za komentáře, snad vás osloví i další pokračování:)

5 Lady L Lady L | E-mail | Web | 7. října 2018 v 14:26 | Reagovat

Jdu číst chi ...a přeju divokou inspiraci...

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 9. října 2018 v 17:58 | Reagovat

Doufám, že přežíjete i vypareni...no jsme v Bradavicich...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama