CdA pokračuje 4/7

3. listopadu 2018 v 17:19 | Joina |  Moje kniha a příběhy
Zdravíčko přátelé, opět přidávám pokračování mého příběhu.
Nemohu si pomoci ohledně skutečnosti, že postavy Lupina a Severuse mě natolik upoutali, že o obou "hrdinech" musím neustále něco zajímavého psát. Musím říci, že ve starém ukončeném příběhu před nějakým rokem, to moc nevypadalo. Hlavně postava Lupina, který na půlku z vás dělal dojem nějakého zrádce. To byl záměr. Lupina jsem chtěla mít jako hodného kouzelníka, vždy byl hodný. I když moje zápletky se špatně píšou. Do nového několikadílného příběhu jsem chtěla přidat více romantiky než kdy jindy. Tentokrát to mělo být o Lupinovi a hlavní hrdince.

Bohužel mě pěkně štve, že prozatím neumím lépe formulovat romantické věty, i když čtu knihy, sním o samých pěkných věcech

To jenom aby jste byly trošku v obraze a nyní se pustíme k dalšímu dílu .


4. NEPODAŘENÝ ÚTOK


Zahalená osoba na mě namířila svou hůlku a pomalu přistoupila. Srdce se mi divoce rozbušilo, takže to vypadalo, jako kdybych rychle běžela. Uchopila jsem otevřenou knížku, odsunula se k polici a zakryla se jí.
Nepřítel natahoval hůlku. Jeho silný pronikavý hlas se rozduněl knihovnou!
"Stupefy magu ..."
Kouzlo nestihl vyslovit celé a byl poražen rozzuřeným vlkodlakem lačnící po jeho krvi. Úlekem jsem odskočila. Nevěděla jsem, co mám dělat, jestli se mám ještě někam ukrýt nebo je pozorovat. Lákalo mě to, ale zároveň jsem měla strach, aby se mi i tak něco nestalo. Popadla jsem knihu a zkusila jít potají k východu. V tom mě někdo zezadu popadl a odtáhl mě kousek stranou. V tom momentu se mi naježily všechny chlupy na těle. Cože? Kdo to je, snad ne vlkodlak, nebo hůř někdo ještě nebezpečnější, ale kdo? Říkala jsem si. Rychle jsem se od postavy odtrhla a uviděla trošku pochroumaného Severuse.
Přitiskl mě k polici. Přiložil si svůj levý ukazováček na rty. Oba jsme byli v klidu a jenom v dálce jsme slyšeli samý rámus a rozbíjení skel a polic. Okouzleně jsme na sebe hleděli, ale i tak mě musel obejmout. Potom jsme se potají vyplížili na chodbu.


"Marťo, tak rád Tě vidím, i že jsi v pořádku. Pojď, musíme se ukrýt. Vím, kam poběžíme, už jsem varoval všechny profesory," a natahoval ke mě ruku.
Z knihovny se rozléhaly prapodivné zvuky. Měla jsem velký strach. Zkusili jsme si toho nevšímat. Bohužel jsme té hrůze neutekli. Vlkodlačí řev ustal. Otočili jsme se a zpozorovali, že máme za zády našeho nepřítele, který nás zahnal do slepé uličky. Ulička bohužel končila. V rohu byly dvoje dveře, ale byly dosti daleko na to, abychom k nim včas doběhli. Severus si mě schoval za záda a pomalými kroky jsme ustupovali k nejbližším dveřím. Severus vytáhl hůlku, když protější osoba vydala ze sebe proti nám matoucí kouzlo.
"Praesidium mine," zařval Severus a hůlkou vyčaroval kolem nás ochrannou kopuli.
Držel si mě stále za svými zády a pokoušel mě neustále chránit.
Bohužel se jeho ochranné kouzlo stávalo méně odolné a sláblo. Dveře na obou stranách chodby byly zamčené a Snape je chtěl otevřít odpovídajícím kouzlem.
Naneštěstí se nepřítel opatrně přibližoval, takže jsem se pevně chytla Severusovy paže. Nepatrně se pousmál, i když byl nadále ve střehu.


"Vipera batitto exemp"
Po vyslovení tohohle kouzla jsme nevěděli, co se bude dít. Bylo vidět, jak z nepřítelovy hůlky vyletěl fialový plamen, který spirálově mířil k nám. Najednou mě a Severuse zahalil černý dým a ani jeden z nás nevěděl co se to děje.
Rána a ticho.
"Ale, ale profesore Snape, myslel jsem si, že máte více praktických zkušeností. Že zvládnete mnohem lepší obranná kouzla. Neslyšel jste nikdy o kouzlu Flexi indeworks? Ten, kdo byl Vaším učitelem, by se měl tedy stydět, že Vás ho nenaučil.
Ambré hon lux"
Bedlivě jsme ho poslouchali a po vyřknutí posledního kouzla se černý dým začal pomalu vytrácet.
"Tak co přátelé? Žádné objetí ani poděkování za záchranu?" oslovil nás Armando a trošku se záludně pousmál.
My jsme stáli skoro jako solné sloupy. Jestli si myslí, že za ním poběžím jako malé dítě, které nevidělo svého otce dlouhou dobu, tak to je na omylu. Já se jenom usmívala.
"Armando, rádi Tě vidíme a děkujeme Ti za záchranu. Ale jak jsi věděl, že jsme v tak velkém ohrožení na životě?"
"Ale Severusi neblázněte. Marťa mi všechno řekla, nemluvě o tom, že stránku v knize kde se mnou mluvila, založila svým prstem. Tak jsem to všechno slyšel a mohl jsem si promyslet v klidu plán. Koukám, že to bylo přesně načasované. Nemusíte se obávat, neboť jsem do vaší školy poslal své lidi, aby všechny chytili - tento nepřítel vám již nic zlého neudělá," a ukázal na útočníka v plápolající ohnivé mříži.
"Severusi, nepoznáváš jeho obličej nebo jeho hůlku?"
Severus se zamyslel, obličej nepřítele stále nepoznával. Sice věděl, že hůlka pochází ze stoletého stromu u jednorožcí skály, která je vzdálená asi tisíc mil od Bradavic, ale co tento tajemný kouzelník pohledával ve škole, to tedy nevěděl.
S neskrývaným zájmem si prohlížel řetěz na krku poraženého útočníka, který mu přišel povědomý, ale nevěděl, kde ho již viděl.
Sledovala a poslouchala jsem Severuse i Armanda, když jsem znenadání dostala starost o Lupina.
"Ach nééé! A co Lupin, nestalo se mu něco? Vždyť mě zachránil před tímhle kouzelníkem. Armondo, Severusi, kde je Lupin?" vylekaně se ze mě ozvalo.
"No počkej, někoho pošlu do knihovny, nejspíš je někde zraněný. A ty Severusi doveď Marťu do bezpečí," řekl Armando.
Cestou do kabinetu Severuse jsme potkali Snatchera, který vedl jednoho z výtržníků. Byl spoutaný a celý od krve. Pohled na něho byl strašný a pociťovala, jako bych se ocitla v nějakém hororu.
Severus mě objal, pohladil po vlasech, a já se ho přitom držela jako klíště a zkoušela myslet na něco hezkého

Přeji pěkný, i když sychravý zbytek dne.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarda Jarda | 3. listopadu 2018 v 17:24 | Reagovat

Skvěle a poutavě napsaný příběh z Bradavic o Martě, Lupinovi a Severusovi!😎😇👍✌️

Držím Ti pěsti, ať nadále píšeš hezké a krásné příběhy, které zaujmou širokou škálu čtenářů!😎😇👍✌️

2 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 5. listopadu 2018 v 23:19 | Reagovat

Tak to byl pěkný zmatek. Nevím proč tomu Armandovi nevěřím. :-D
Jsem zvědavá kdo je ten nepřítel.:-)

3 Joina Joina | Web | 6. listopadu 2018 v 7:43 | Reagovat

[2]: Zmatek to tedy byl. Ale už jsem v tomhle dílu psala, že dopadly ty špatné kumpány, i když  v ději se tím moc nezaobírám. Teď by už mělo být všechno v klidu. Já vím dokonale to neumím popsat :(

[1]: Děkuji

4 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 6. listopadu 2018 v 9:52 | Reagovat

[3]: Asi jsem se špatně vyjádřila, zmatek  ve čtení jsem neměla. Ale je to tak dobře napínavý a mě se líbí jak píšeš. ;-)
.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama