CdA pokračuje 7/7

9. prosince 2018 v 18:12 | Joina |  Moje kniha a příběhy
Tak tu máme druhou adventní neděli. Zapálili jste si další adventní svíčku? U nás již byla rozsvícena.
Konec víkendu jsem nemohla ničím jiným završit než posledním dílem Cesty do Anglie. Doufám, že se vám bude líbit. Napadlo mě, že bych mohla pokusit napsat další pokračování, ale ještě nemám myšlenku, jak by to všechno mělo pokračovat, proto tomu nechám potřebný čas.




7. CESTA NA HRAD HAVRASPÁR


Po dlouhém přemlouvání, jsem Severuse přemluvila, aby jel s námi i Lupin, a aby se konečně pokusili spolu tak trochu komunikovat. Je pravda, že si tu cestu Severus představoval úplně jinak, ale doufal, že bude ještě vhodný čas, abychom byli o samotě jenom my dva.
Po tom, co jsem i Lupinovi tohle všechno oznámila, tak i on projevil svou vstřícnost, na rozdíl od Severuse, k navázání lepšího vztahu.

I když možností, jak se dopravit na hrad bylo několik. Severus pro mě zařídil extra hezký kočár, který byl poháněný bílými koňmi, abych si připadala jako u mě doma, kde jsem se narodila. Já se Severusem jsme byli otočený ke směru jízdy. Lupin seděl naproti Snapeovi. Hleděla jsem z okna a cesta mě pomalu uspávala. Opřela jsem se o okénko kočáru a na chvilku jsem si zdřímla. Snape zvážněl, chytil mě za ruku a zaťal všechny své svaly na své druhé ruce. O co Lupinovi jde? Proč z ní nespustí ani na vteřinu oči? Já jsem ho tu nechtěl! Naštvaně v duchu přemýšlel.
Odkašlal si."Takže, jak to uděláme? Profesore!" Musel mu to hodně zdůraznit, ale byl opatrný, aby mě nevzbudil. "Určitě s Vámi Martina o tom mluvila, že by si přála, abychom my dva …" Lupin ho přerušil a začal mluvit on.
"Ano, vím, co mi říkala, a já proti tomu nic nemám, ale možná Vám něco vadí, protože od té doby co jste získal její náklonnost, snažíte se dělat vše pro to, aby se mi vyhýbala. Já nedělám nic špatného. Co je na tom, si s ní jenom trochu popovídat a pohybovat se v její blízkosti," klidným hlasem pronesl John.
Severus od něho odtrhl zamračený pohled. Nahnul se nade mne a pohladil mě po vlasech. Kočár v ten moment nadskočil, když jsme najeli na kámen, a v tu chvíli jsem se pomalu začala probouzet. Ucítila jsem hřejivý dech na mé tváři, otevřela oči a trhla hlavou.
"Jejda, já jsem asi usnula. Co se stalo? Už jsme na místě?" otázala jsem se.
"Za chvilku tam budeme," pološeptem mi oznámil Severus a vážným pohledem se zadíval na Lupina, který jeho pohled opětoval zamračením v jeho obličeji.
Stále jsem doufala, že se to mezi nimi urovná, ale jak jsem je pozorovala, bylo to snad ještě horší. Do patnácti minut jsme byli na místě.
Z dálky jsem viděla prosvítat mezi stromy kamennou zeď. Tento hrad jsem si představovala úplně jinak. Když jsme před ním zastavili, vypadal zcela jinak než Bradavický hrad, byl mnohem menší, ale jeho věže sahaly skoro do výšky mraků, že sotva byli vidět, kde končí.
"Můžeš se tu jít projít, ale pozor, aby jsi se tu neztratila. Procházej se jenom tam, kde je světlo," řekl Severus.
Vešla jsem do nejširší věže, kde jsem předpokládala vchod do hradu.
Severus poplácal koně po šíji a ještě si skočil pro své zavazadlo do kočáru.
"Kouknu se za Marťou, aby se nám někam nezatoulala. Až to tu Severusi dořešíte, přijďte za námi," vyzývavě řekl Lupin.
Mezitím jsem poctivě šlapala po schodech ve věži a za chvilku jsem přišla na rozcestí, kde jsem se musela rozhodnout, zdali jít stále nahoru nebo přejít z věže na nějaký mostek, který vedl dál do nitra hradu. Rozhodla jsem se kráčet po mostě. V nitru hradu procházím nějakými chodbami, kde po jejích zdech svítí lucerny. Naproti mně stojí velký dřevěný oblouk a za ním se rozkládá přepychová místnost. Namířila jsem si to skrze oblouk, ale z ničeho nic jsem jím nemohla projít. Omakávala jsem průhlednou zeď, která měla na omak rosolovitou konzistenci. Skrze tu hmotu jsem prostě neprošla. Vzteky jsem do toho kopla a naštvaně odešla. Otočila jsem se, ale než jsem mohla udělat jeden krok, tak se v mé těsné blízkosti objevil Lupin. Lekla jsem se a zhluboka se nadechla.
"Copak, nejde to?" Zakroutila jsem hlavou.
Lupin mávl rukou a rosolovitá hmota zmizela. "Co to? Jak to?" překvapeně jsem pronesla.
"No co, Ty by jsi mi pořád někam utíkala a já bych neměl čas si s Tebou kloudně o samotě popovídat. Za chvilku přijde Severus."
Zamračila jsem se na něj. Pomalu jsme vstoupili do té místnosti a já krásou oněměla. S pootevřenými rty jsem se rozhlížela po zlatavém stropě, gobelínech na stěnách a cínové brnění po místnosti.
"Ty prý již za pár dní odjíždíš z Bradavic, ale až budeme ve škole, musíš se zastavit u mě v kabinetu. Něco pro Tebe mám. Takový malý dáreček. Myslím, že se Ti bude moc líbit."
On stále povídal a povídal, až jsem zjistila, že jsme se náhle ocitli u jedné ze stěn. Lupin mi odstranil z obličeje pramen vlasů a sklonil se ke mně. Zaláskovaně se na mě koukal. Já se cítila trochu divně, až mi začalo divoce bušit srdce. "Nezapomeňte, co jste mi, Vy a Snape slíbili!"potichu prohodila.
Jakmile jsem to vyslovila, tak jsme uslyšeli nedaleko od nás bouchnutí dveří. Lupinovi se rozšířily zorničky.
"Tvé přání bude splněno! Promiň, jestli jsem Tě někdy zklamal," zašeptal ke mě.
"Ale …" Ani jsem se nenadála a byla jsem Lupinem něžně a vášnivě políbena na rty. V ten moment vkročil do místnosti Severus a Lupin ode mě rychle odskočil.
Já se na oba dva vyděšeně zadívala. Opatrně se dotkla svých rtů a musela jsem se nepatrně pousmát.
Severusovi došlo, že tu nejspíš něco nehraje. Věřil mi, proto doufal, že bych nebyla schopná mu ranit srdce.

Konec

 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Zaujal tě můj příběh, který jsem tu zveřejňovala, posledních pár let? Jménem Cesta do Anglie?

Ano zaujal mě
Něco mě v něm zaujalo více, něco méně
Moc mě to nenadchlo. Takže ne

Komentáře

1 Jarda Jarda | 9. prosince 2018 v 20:32 | Reagovat

Joino, čekal jsem, že se oba dva kohouti do sebe pustí, a jestli ne svými hůlkami (magií) tak chlapskym stylem “MMA” určitě!😃👊

2 Jan Turon Jan Turon | Web | 10. prosince 2018 v 12:48 | Reagovat

Jo tak to bezva...

3 Mirek Toms Mirek Toms | E-mail | Web | 11. prosince 2018 v 1:19 | Reagovat

K tomu článku nemohu nic říct, potřeboval bych asi návod k použití, jsem z úplně jiné generace a dnešní dobu už vůbec nechápu, třeba v článku je moc jmen je psán chaoticky, nevím co znamenají ty různé barvy v textu, nevím smysl cesty ani dobu, je to jako seriál v TV, které nemám vůbec rád - prostě není to šálek mého čaje...
Ovšem Joino, chápejte aspoň Vy mě, když já z důvodu mého stáří nechápu Vás. Ta moje kritika je vlastně kritika mé osoby, nikoliv Vaší. Vy jste úžasně nadaná spisovatelka pro mladou generaci, čemuž já nehovím. Jen mi řekněte: "Dovedla byste psát pro seniory? Já věřím že ano a že bychom Vás hltali! To říkám proto, že já to znám naopak, že mé povídky čtou i mladí, jenom poměr ke starým lidem je asi 1: 10. To hlavní jsem Vám ještě neřekl: Mám dceru a vnučku a o nich vím, že mé věci vůbec nečtou a já nevím proč???
Budu rád, když mi odepíšete, posílám Vám adventní pozdrav Mirek, otec i děd

4 Joina Joina | Web | 11. prosince 2018 v 8:29 | Reagovat

[3]: Drahý pane Mirku, né každému sedne moje psaní, ale o proti minulých let jsem se ve psaní zlepšila. Vím, že to není dokonalé, ale snažím se.
Ale asi aby jste pochopil příběh, musel by jste přečíst snad uplně první díly, před X lety. Já si to píši sem, že mě to jednoho dne napadlo a abych na tento příběh měla vzpomínku. Moc barvy tam není, hlavní hrdinka vypráví. Oranžově psaný text znamená co si dotyčný myslí ve své hlavě a hnědá je přímá řeč. Je mi líto, že vaše dcera a vnučka nemají zájem o vaši tvorbu.
Psát příběhy pro seniory? To jsem ještě nezkoušela, ale třeba mojí babičce se líbí věci, které píši a občas mě v tom podporuje. Možná někdy bych něco zkusit napsat, ale také né každého to zaujme.

Přeji pěkný den :)

5 Jarda Jarda | 11. prosince 2018 v 10:35 | Reagovat

Jednoznačně vidím zlepšení v literárním počinu (příběhy apod.) Joiny!😉👍

Je třeba míti na paměti, že člověk se spisovatelem nerodí, nýbrž ...!🙂

Všechno chce resp. potřebuje svůj čas!🙂

Joina se musí vypsat, tj. získat psaním více praktických zkušeností, takže jí dejte čas, aby ...!😉

6 Mirek Toms Mirek Toms | E-mail | Web | 11. prosince 2018 v 12:28 | Reagovat

Díky za odpověď, milá Joino, dokonce dvojitou!! Ovšem na můj vzkaz autorce jste nereagovala a nebo jsem to v záplavě reklam nenašel. Všimněte si, prosím, že já na mém webu nemám ani jednu reklamu! (jsem jejich zavilým odpůrcem), ale to jen tak na okraj...
Jinak jsem taky přemýšlel (!) o Vašem jménu JOINA. Patrně jste tím chtěla vyjádřit (join = spojení) mezi lidmi.
Já jsem, jak známo staromódni člověk a nikdy nepoužívám jiné jméno než to pravé. Je to tím, co už dnes neplatí, ale já jsem "stará škola" kdy anonym byl člověk nečestný. To samozřejmě není výtka, to je generační rozdíl v názorech, kde já už bohužel nemám pravdu. To píši jen tak pro zajímavost, kdybych se někdy spletl a řekl Vám místo Joino, třeba Evo...
Omluvte moji upovídanost, sorry-jako, váš obdivovatel Mirek T.

7 Joina Joina | Web | 11. prosince 2018 v 13:00 | Reagovat

[6]: Dostala jsem zprávu z blog.cz. žádné komentáře jsem nemazala, krom těch spamů. A je pravda, že jsem na první komentář neměla ještě moc času, abych něco sepsala. Na Vašem blogu, by měl být jeden komentář už i ode mně. Email mě tu docela blne.
A co se týče mého blogerského jména - už ani nevím proč jsem si ho tak dala, spíše to mělo zachycovat nějaké zkomolené slovo z Japonska.

8 Jarda Jarda | 11. prosince 2018 v 14:41 | Reagovat

[6]: Pletete se “Mirku” - psaní anonymů stále patřî v naší společnosti mezi nečestné věci!🧐☹️Vy máte na mysli přezdívku, kterou jste chybně zaměnil za anonym, v jejímž používání rozhodně oproti vám nevidím nečestné jednání!😎😇Toť otázkou, zdali se opravdu jmenujete “Mirek T.”!?🤔😜

9 Mirek Toms Mirek Toms | E-mail | Web | 11. prosince 2018 v 16:57 | Reagovat

Jardo, nevím jestli jsem se vyjádřil tak nešikovně, ale já ty přezdívky nepovažuji za nic špatného, já jenom tvrdím, že je sám nepoužívám a pokud si myslíte, že bůhví jak to se mnou je, tak si všimněte, že moje jméno Toms se projevuje všude v e-mailu i ve webové adrese i v poštovni adrese. Ale o to mně skutečně nejde, já jen za sebe říkám, že to nemám rád a to je věc ryze osobní jako, že třeba to, že nejím štrůdl. Jinak Vás srdečně zdraví, Mirek Toms

[8]:

10 Mirek Toms Mirek Toms | E-mail | Web | 11. prosince 2018 v 23:08 | Reagovat

Milá Joino,
mrzí mě, že Vám musím zase klást otázky, ale já nejsem povahově zvědavec, pouze trochu zvídavý, když něčemu nerozumím. Takový jsem byl od malička a to mi holt zůstalo. Neumíte si asi představit jak jsem byl překvapen, když jsem si roz-klikl komentář u mého článku "Žena snů v brýlích" na mém webu jste se objevila
Vy Joino, pod novým jménem TinaMar J.
Prosím o vysvětlení kolik jmen vlastně používáte, připadám si jako detektiv Bystré Očko...
Mirek Toms

11 Marcela Marcela | E-mail | Web | 12. prosince 2018 v 20:52 | Reagovat

To vypadá na pokračování. :-)

12 Mirek Toms Mirek Toms | E-mail | Web | 16. prosince 2018 v 18:20 | Reagovat

Milá Joino, díky za vysvětlení, moje odpověď je tamtéž. Krásné Vánoce Vám přeje Mirek T.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama