Ve svém světě.

13. května 2019 v 16:11 | Joina
Ach jo, ani nevím, co se to s tím světem děje, a přitom je venku tak nádherně. Ptáčci zpívají, tráva se začala zelenat, stromky kvést, i když některé větvičky jsou pomrzlé.
Už před nějakou dobou jsem se cítila mizerně a neměla jsem nápady na psaní článků a teď to dopadá na mě zase.
Proč se v životě musí dít tak smutné věci a všechny zrovna na Velikonoční svátky a déle... Já vím, takový je prostě život. Někteří jedinci se s tím, ale hůře vyrovnávají. Né jenom, že nám kácí jeden les za druhým, obnovu můžeme čekat za X desítek let. A to si tyhle lesy pamatoval i můj pradědeček jako malý hoch. Také nastaly černé dny v naší rodině, kdy se všichni s tím těžko vyrovnáváme, protože to bylo hodně nečekané. Potom jsme kvůli tomu měli i velké vyřizování, což některé věci trvají ještě do dnes. Můj osobní život přišel na zvláštní rozcestí, kde se musím pořádně rozhodnout. Naši čtyřnozí miláčci nám začali dělat velké starosti, že už ani nevíme, kam dříve máme skočit. Řádí tu jedna viróza za druhou, že je těžké najít nějaký antivir, aby bylo u nás opět lépe, a přitom tu máme extrémní sucha. (Teď nemluvím o těchto dnech, kdy tři dny zaprší...) Když potřebuji povzbudit, ani jeden přítel nemá chuť se mi ozvat a tu náladu mi zlepšit.

Teď trošku z jiného veselejšího soudku:

Jak v knižní, tak i filmové podobě Harryho Pottera, mám velký cit k profesorovi Lupinovi. Když si o něm čtu jak v mých příbězích, tak i od Rowlingové, cítím se tak zvláštně, tak vesele, tak naplněně. Úplně stejný pocit jsem cítila s člověkem, o kterém jsem psala v článku - červnu v roce 2016. Tenhle pocit se mi neděje často. Pocítila jsem ho po hodně dlouhé době letos v úterý před 3 týdny v kostele. S dotyčným se vůbec neznám, ale před X lety jsme se potkávali, zavítal k nám na, né příliš veselou událost, ale stačilo se mi na něj podívat a úplně stejný pocit se objevil.

Doufám, že v brzké době začnu aspoň z části zase psát.
Přeji pěkný zbytek dne :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama