Prosinec 2019

TT: Jak jde čas

29. prosince 2019 v 8:00 | Joina
Roky přibývají a než se nadáme všechno se změní k nepoznání. Každý kout naší přírody se mění, i my se měníme. No prostě všechno a všichni se jednou změní. Ať to má na nás dobrý nebo špatný vliv.


Psal se rok 1953, kdy můj pradědeček a můj děda, ještě malý hoch s dalšími lidmi dostavěli jejich vysněný dům. Žilo jich tam pět. Měli ohromnou zahradu, kde pěstovali malý dobytek, plno nádherných květin, ovocných stromků a zeleniny.
Až děti trošku vyrostly a dospěly, odstěhovaly se, se svými rodinami. Prababička s pradědečkem v něm přebývali pospolu, ještě mnoho let. V roce 1991 pradědeček umřel a prababička zbyla na domeček úplně sama. Během té doby se jí zmenšila zahrada na polovinu a nyní na bývalé zahradě je prostor pro cvičení hasičů a parkoviště. Pomáhaly jí děti se svými rodinami. Já jsem za ní pravidelně také chodívala a občas jsem vypomáhala. Ještě měla takový ten starý nábytek, kde vařila ještě na takových starších kamnech a měla suchý záchod bez splachovadla. A až za několik let jí děti udělaly záchod se splachovadlem a za delší dobu si navykla na něj chodit. V roce 2014 prababička zemřela. A tři sourozenci se měli rozdělit o její majetek. Potom se jeden z nich rozhodl, že by bylo dobré baráček prodat a také se tomu tak za rok stalo. Stál tam až do listopadu tohoto roku. Pořád jsem si říkala, že by bylo dobré si ještě na dálku zdokumentovat památku jejího baráčku. Snad nikde na fotografii ho nemáme celý. Asi před dvěma měsíci ubyla jedna místnost. Potom za nějaký týden střecha, okna a všechny stěny. Nyní tam jsou jenom základy a asi se začne stavět nový dům nových majitelů. Vždycky, když jsem vykoukla z okna na jihozápad, viděla jsem její žlutý domeček, který byl už několikrát přemalovaný a teď tam je prázdno a přijde mi to prostě takové smutné.

A nyní mě zbyly jen vzpomínky.
Na onen baráček, kde jsme se všichni s prababičkou a jejími dětmi scházeli...


Vánoce, zima a větrno

14. prosince 2019 v 23:03 | Joina

Zdravím, blogaříci!

Tak mě tu konečně po několika měsících zase máte na mém blogu. Jsem ráda, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych napsala, alespoň tento článek. Nemluvě o tom, že jsem chtěla už před šesti měsíci napsat článek o tom, proč nemám tolik času psát na blogu a to se mi taky nepovedlo dodneška zveřejnit. I když ho mám napsaný. Rok 2019 byl pro mě docela dost náročný.

Proto jsem se po dlouhé době rozhodla konečně něco aspoň malého napsat. Důvod, proč jsem přes půl roku nic nepřidala, uvedu asi, až příští rok. Teď mám docela dost práce skrz blížící se Vánoce.